Seminární práce – Dějiny duchovní hudby a zpěvu (KLP/9DDH)
Ondřej Mikulaštík, 2. ročník navazujícího magisterského studia
29. března 2020
Dieterich Buxtehude a jeho Klag-Lied
Dieterich (dánsky Diderich) Buxtehude (1637/39-1707) byl dánsko-německý barokní skladatel a varhaník. Svou tvorbou ovlivnil skladatele své doby, mimo jiné i Johanna Sebastiana Bacha. Jeho obsáhlé dílo je indexováno v katalogu BuxWV (Buxtehude-Werke-Verzeichnis), který zahrnuje jeho 135 skladeb vokálních, 89 varhanních, 26 skladeb pro cemballo a 24 skladeb pro smyčce. Pro účely této práce jsem zvolil krásnou smuteční skladbu, takzvanou Klag-Lied (BuxWV76b), kterou Buxtehude složil k pohřbu svého otce v roce 1674.
Dietrich Buxtehude se narodil pravděpodobně v roce 1637 v Helsigborgu ve Skåne (nyní součást Švédska) v Dánském království. Místo a datum narození nejsou přesně známy, protože z této doby chybí křestní údaje. Dalšími možnými místy jeho narození jsou Helsingør v Dánsku a Oldesloe v Severním Německu, kde jeho otec Johannes Buxtehude působil jako varhaník. Svému synovi byl zároveň i učitelem hudby. V roce 1641 byl Johannes Buxtehude prokazatelně varhaníkem v chrámu sv. Olafa v Helsingøru. Zde pravděpodobně mladý Dietrich navštěvoval latinskou školu, která své žáky připravovala k dalšímu studiu na univerzitě, případně k duchovnímu povolání.
Jako varhaník začal Dietrich Buxtehude pracovat v roce 1657 v Marienkirche v Helsingborgu, mezi lety 1660 a 1668 pak v Marienkirche v Helsingøru. V dubnu 1668 nahradil Franze Tunderse na pozici varhaníka v luteránském chrámu Marienkirche v Lübecku a následně se oženil s jeho dcerou Annou Margarethou. S ní měl postupně sedm dcer, z nichž pouze tři se dožily dospělosti. Od roku 1673 pokračoval Dietrich Buxtehude v Marienkirche v pořádání adventních koncertů, což byla tradice založená jeho tchánem. Byly to první akce konané v tomto chrámu, kdy nešlo o bohoslužbu. Tyto koncerty si získaly velkou popularitu, mimo jiné proto, že byly sponzorovány městskou radou a byly tudíž bezplatné. Buxtehude se skrze ně stal široce známým a uznávaným pro svou hudbu a její mistrné provedení. V roce 1705 se za Buxtehudem vydal dvacetiletý Johann Sebastian Bach, který kvůli tomu do Lübecku ušel pěšky více než 400 kilometrů z Arnstadtu v Durynsku. Pobyl u něj tři měsíce, aby jak sám řekl „pochopil jeho styl mistrovství“.
Dietrich Buxtehude zemřel v roce 1707 a byl pohřben ve „svém“ Marienkirche poblíž menších ze dvou varhan, které se nazývaly „Totentanzorgel“. Jeho hrob byl bohužel zničen při bombardování v roce 1942.
BuxWV76 „Mit Fried und Freud“
Skladba označená v katalogu Buxtehudeho děl číslem 76 je smuteční kompozice skládající se ze dvou částí. První z nich je Mit Fried und Freud (BuxWV 76a), kterou Dietrich Buxtehude složil již v roce 1671 k úmrtí lübeckého lutherského teologa a faráře Menno Hannekena. Název skladby je parafrází na slova ze Simeonova kantika „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji.“
Druhou částí (BuxWV 76b) je vokální skladba o sedmi slokách, takzvaná Klag-Lied neboli žalozpěv. Této skladbě bych se zde chtěl více věnovat. Text a hudba jsou napsán pro soprán, dva nespecifikované hudební nástroje a basso continuo. Buxtehude ji složil v lednu roku 1674 k uctění památky svého právě zemřelého otce a učitele Johanna Buxtehudeho. Text je sedmisloková báseň, kterou hudebník s největší pravděpodobností zveršoval sám. Na pohřbu byly pravděpodobně zahrány jak Klag-Lied, tak i Mit Fried und Freund.
Zde je text Klag-Lied, v pravém sloupci pak můj překlad:
1.
Muß der Tod denn auch entbinden Snaží se smrt rozdělit,
Was kein fall entbinden kann? co nikdy rozdělit nelze?
Muß sich der mir auch entwinden Snaží se mi vytrhnout
Der mir klebt dem Herzen an? toho, jehož mám hluboko v srdci?
Ach! der Väter trübes scheiden Ach! Otec je tajemně odloučen,
Machet gahr zu herbes leiden; nezbývá než to trpce snášet.
Wenn man unsre Brust entherzt Když se zastaví lidské srdce,
Solches mehr als tödlich schmerzt. bolí to více než smrt.
2.
Unsre Herzen sind die Väter Otcové jsou v našich srdcích,
Die bedencken was uns kränckt; ochraňují nás před nástrahami,
Sie sind unsre Seuffzer, Beter jsou našimi přímluvci,
Für das was kein Kind nicht denckt i když o tom děti ani neví.
Sie erkennen diese Seiten Znají mnoho věcí
Und der Erden Eitelkeiten i marnivosti tohoto světa.
Drum ihr Ach vom eitlen loß Když nás vzdalujete od pýchy,
Hält der Höchste teur und groß. jste Nejvyššímu nejdražší.
3.
Solcher ist mir auch gewesen I mně byl dán
Mein Herr Vater welcher mir můj drahý otec, od kterého
Tausend Seegen hat gelesen mám tisíce požehnání.
vor der reichen Himmels-Tühr Je před krásnou nebeskou branou.
Durch sein flehen dessen lehren Učil mě skrze své prosby,
Und sein sorgen mich verehren vážil si mě skrze své starosti
Täglich mit Vergnüglichkeit každý den se spokojeností,
Die noch Gott Er mir bereit. jakou mi sám Bůh ještě připravil.
4.
Dieser nun wird mir entrissen Tento člověk mi byl nyní vytrhnut.
Ach! wie hefftig ist der schmerz Ach, jak prudká je to bolest,
Daß ich den nun muß vermissen, že teď musím postrádat,
Der war meines Herzens Herz! toho kdo byl srdcem mého srdce!
Dieses soll mein Trost nun werden Útěchou se mi stane,
Weil ich leben auff der Erden protože zůstávám na Zemi,
Daß ich seyn in lust und pein že budu v radosti i trýzni,
Danckbahr eingedenk will seyn. žít s vděčnými vzpomínkami.
5.
Und daß er nun den empfangen Nyní je na počátku,
Den er liebet seinen Horth: protože miluje svého Pastýře.
Deiner warth ich mit verlangen Na Tebe čekám s touhou,
Dieses war sein leztes Worth. byla jeho poslední slova.
Sein verlangen ist gestillet Jeho touha je utišena,
All sein wünschen ist erfüllet. všechna jeho přání splněna,
Iesu freuden Überfluß Ježíše jako nekonečnou radost,
Ich alß Sohn Ihm gönnen muß. mu jako syn musím přát.
6.
Er spielt nun die Freuden-Lieder Hraje nyní radostnou píseň
Auff des Himmels-Lust-Clavier na veselý nebeský klavír,
Da die Engel hin und wieder kde andělé neustále
Singen ein mit süsser Zier. pějí nejsladší zpěv.
Hier ist unser Leid-gesänge Zde je naše píseň zármutku,
Schwarze Noten Traur-Gemenge smutná směs černých tónů
Mit viel Kreuzen durchgemischt s mnoha kříži pomíchána,
Dorth ist alls mit lust erfrischt. z nebe je radostí občerstvena.
7.
Schlaffe wohl du Hoch-geliebter Spi sladce Bohem milován,
Lebe wol du Seelge Seel; žij blaze ty čistá duše.
Ich dein Sohn nun Hoch-betrübter Já tvůj syn k Bohu lkající,
Schreib auff deines Grabes Höl: píši na tvůj náhrobek.
Allhie liegt des spielens gaben Zde leží, kdo mnoho hrál,
Selbsten Gott erfreuet haben: aby samotnému Bohu dělal radost.
Darumb ist sein Geist beglückt Proto je jeho duch šťasten,
Zu des Himmels Chor entrückt. unešen až do nebeského chóru.
Má reflexe skladby:
Jak z textu skladby, tak i z hudby samotné, čiší hluboce prožívaný smutek nad ztrátou jednoho z nejbližších lidí, vlastního otce a zároveň výborného učitele. Přesto je zde prožívána naděje hluboce věřícího člověka, který většinu své tvorby věnoval oslavě Boha. Stejně jako jeho otec Johann, žije i Dietrich Buxtehude v očekávání toho, že jednou se všichni sejdeme ve své nebeské vlasti a že naše námaha a dobré skutky na tomto světě zde budou bohatě odměněny.
Použité zdroje:
Snyder, Kerala (1987). Dieterich Buxtehude: Organist in Lübeck. New York: Schirmer Books. ISBN 0-02-873080-1. Dostupné z https://archive.org/.
WETTSTEIN, Hermann. Dietrich Buxtehude (1637-1707): einen Bibliographie : mit einem Anhang über Nicolaus Bruhns. Freiburg im Breisgau: Universitätsbibliothek, 1979. Schriften der Universitätsbibliothek Freiburg im Breisgau.
2024 ©